pro spokojený život

Zkušenosti české aupair - 6. díl

14. 07. 08
posted by: Petra Egertová
Zobrazeno: 1669

V tomto domě jsem strávila 6 měsíců života. Nachází se v nové čtvrti anglického města Ashford v hrabství Kent. Perfektní asfalt a vysoké prkenné ploty zde byly typické. Dnes pokračují další postřehy ze života české aupair. Popíšeme si kulturní a společenský život a možná vyřešíme otázku Boha (?) Více se dozvíte v tomto článku.

 Návštěva kostela

Některou sobotu ráno chodila „moje“ rodina do kostela, což byla jediná společenská aktivita, mimo školu a práce (a nakupování), o které jsem věděla. Jejich víra se nejvíce podobala nějaké formě baptistického náboženství, ovšem doplněného o (africké) rodové tradice a zpívané vokály tzv. „černé gospely“. Musím říci, že černoši opravdu mají rytmus v těle. Ty zpěvy byly velmi zvukomalebné, ačkoliv tento hudební styl neposlouchám.

Blazeovaně blažení
Celá komunita se scházela v improvizované budově, slovo kostel by bylo dost nadnesené. Byl to oprýskaný barák a uvnitř – tělocvična, jinak to nenazvu. Bylo tam narváno a všichni se tvářili blaženě, jako by právě dokouřili cigaretu marihuany.

Věstonická Venuše
Každý se ptal: „Jak se máš?“ Ale nikdo nečekal na odpověď. Asi proto, že se už dotazoval dalších 2 lidí na to samé. Pár jedinců se snažilo být zdvořilých a zajímalo se, odkud jsem. Kdybych jim řekla, že z Venuše, mělo by to stejný efekt. Pokývali by mi stejně mile a nezúčastněme. Ostatně, o ČR toho věděli ještě méně než o té planetě, takže to bylo jedno.

Vrána k vráně sedá
V kostele jsem byla jen jednou a připadala jsem si tam jak bílá vrána mezi fialovými havrany. Nezdálo se, že by i vůči sobě navzájem projevovali vřelejší emoce a zájem. Po uvítacích ceremoniích jsem si vyslechla pár gospelů (černochů tam byla asi 3/4) a pak nějaká kázání, která šla mimo mě.

Neber boží jméno nadarmo!
Doma mě "matka" zpovídala, jak se mi to líbilo. Co můj vztah k Bohu. To mě dost zarazilo, co jí na to odpovědět. Zrovna téma Bůh je dost těžké i v rodném jazyce, natož v angličtině. Navíc jsem vše viděla z dost jiného úhlu. Neříkám, že můj pohled je lepší než jejich. Je jiný, to ano.
Ona si velmi zakládala na tom, kolik dostala na vánoce pohledů (přes 30) a ukazovala mi tak, jak je oblíbená v kolektivu.

Souseda pozdravíme z auta
Pokud vím, žádní známí do domu nedocházeli (ale to bylo možná i tím, že se scházeli v tom „kostele“). Sousedské vztahy se moc nepěstovaly. Bydleli jsme v nové čtvrti, sousedi se moc neznali a vlastně ani nebylo moc příležitostí si promluvit. Jak taky – z domu se vycházelo jízdou v autě  přes garáž. Zpátky to samé.

Rodinný život
Máma obě dcery milovala, ale že by se jim nějak extra věnovala (povídání si jen tak, domácí hry, četba, sport, ….) to jsem během mojí přítomnosti nezažila. Za zhruba půl roku, kdy jsem u nich bydlela, nevím o tom, že by jako rodina někam jeli (třeba na výlet nebo sportovat). Nechci tvrdit, že se dětem nevěnovali a nebo je neměli rádi. Spíš si na společné chvíle neuměli udělat čas.

Myšák Miky
Musím také uvést, že později jsem již nebyla na víkendy doma, ale vracela jsem se „na přespání“. Mohli tedy v té době mít vlastní program, o kterém nevím. Asi jezdili 1 ročně na dovolenou a nejspíš pár rodinných výletů absolvovali. Ale za dobu mého pobytu se nestalo, že by mi malá Betty (nebo Debbie) vyprávěly o nějaké akci, které by se jako rodina účastnily. Jen jednou se pochlubily nějakým tričkem s motivem Mickey Mouse, že prý je z Disneylandu asi 2 roky zpět …

Za trest půjdeš pěšky!
Matka by asi byla ráda, kdyby děti chodily častěji ven, ale ony nechtěly. Naprosto jim stačila cesta domů ze školy (20 min). Jinak odmítaly jít kamkoliv pěšky a obecně nechtěly chodit ven. U domu byla malá zahrádka, ale rostla na ní jenom tráva (žádná kytka, natož zelenina). Celý pozemek (asi 10 x 4 metry) byl obehnán vysokou palisádou z dřevěných prken, zcela neprůhlednou.

Na dvorku měly jen jedinou hračku – opršelou dětskou motorku. Největší trestem pro holky bylo, když jsem je přinutila jít pěšky po jejich krásné vyasfaltované cyklostezce asi 0,5 km.

Kup mi sukni!
Jedinou formy „zábavy“, kterou jsem tam zažila bylo - nákupní centrum. Jejich ASDA byla obdobou komerčních městeček, kterých máme i v ČR dost. Holky samozřejmě vymetly všechna hračkářství. Malá Betty se ve vteřině narvala do nějakých princeznovských šatů (většinou vzala ty nejdražší) a nechtěla je sundat. Při odchodu z krámu se pověsila na kliku a řvala jako policejní siréna..

Nakonec jsem stejně skončila s holkama na dětském hřišti a živitelka v klidu nakupovala. Skvěle strávený den, nemyslíte?

Volání přírody
Když přijel po 14 dnech domů na víkend manžel, odvezl mě a děti do výše uvedeného nákupního centra. Dokonce jsem dostala i nějaké peníze (ovšem pouze na jídlo pro děti). V marketu jsme se měly "nějak zabavit alespoň 2 hodiny“ – a pak jít pěšky domů (tj. dalších asi 50 min). …


O čem příště? Jak jsem trávila svůj volný čas a jaké jsou obecně možnosti (kurzy) pro veřejnost .  Více si přečtěte v dalším díle, Zkušenosti české aupair - 7. díl.

 Předchozí díl Zkušenosti české aupair - 5. díl.

Petra Egertová
Author: Petra EgertováWebsite: http://www.mamavize.cz
Zakladatelka webu pro skvělé ženy www.mamavize.cz. Vystudovala Fakultu životního prostředí. Ráda hledá nové podměty do života i ke sebevzdělávání. Zajímá se o českou historii, celostní medicínu, zdravý životní styl i různé alternativní směry. Nadšeně fotografuje a vytváří foto-grafiku. Maminka dvou dětí. Žije v Českém ráji.

Web používá cookies. Kvůli nařízení EU vás o tom musím informovat.