pro spokojený život

Zkušenosti české aupair - 13. díl

14. 08. 26
posted by: Petra Egertová
Zobrazeno: 1671

Posledně jsme nastínili zodpovědnou práci, kterou jsem vykonávala v místní továrně na telefony. Dnes trochu blíže popíši  manželský pár, který mi poskytl podnájem. Také se podíváme na Českou republiku zahraniční optikou. Jak se prezentujeme v zahraničí? Co si o nás myslí sousedé?

 

Nová babi a děda

Asi 60letí manželé Brian a Carol mi pronajali jednu místnost v jejich domě. Měla jsem i vlastní koupelnu (s divným anglickým vynálezem – se dvěma kohoutky, na horkou a studenou vodu zvlášť). Byli moc milí, chovali se ke mně spíš jako k vnučce. Starý pán si rád povídal. Měli celkem dobrý vztah ke „slovanským“ národům, což se rozhodně nedá říci o většině Angličanů. Brian měl obchodního partnera a dobrého kamaráda v Rusku, byli za ním i na dovolené. Rusky sice neuměli ani slovo, zato dokázali být tolerantní k mojí angličtině.

Branky, body, vteřiny, naklepej si peřiny

Brian pracoval na nějakém manažerském postu ve zdravotnictví, Carol dělala pomocnou učitelku v mateřské školce. O její pracovní nutnosti - mít na vše certifikát  - jsem se už zmínila. Měli dva psi – jezevčíka a labradora. Paní chodila 2x týdně večer do tanečního spolku, zatímco manžel raději venčil psy, nebo sledoval v TV fotbal. Měl svůj oblíbený klub, kterému fandil. Nikdy jsem ho nezažila, že by nadával, když jeho tým zrovna dostal gól.

Válečné dědictví

Velice mě překvapilo, když se mi, coby zástupkyni českého národa, starý pán omlouval za „Mnichovskou zradu“. Tedy válečnou dohodu z roku 1938, kterou Angličané, Francouzi, Italové a Němci obětovali Českou republiku (prý) za světový mír.

Mimochodem, zástupci Anglie prohlásili Mnichovskou dohodu za neplatnou až v roce 1942. Tehdy ji útokem na UK porušili sami Němci. 

Teprve v roce 1990 (45 let po skončení války!) se Velká Británie distancovala od tohoto paktu a oficiálně se omluvila. Britská ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová prohlásila, že její země zklamala Československo svou účastí při podpisu Mnichovské dohody. Dodala, že na to vzpomíná s pocitem studu. (Citováno z wikipedie).

Válečné hrdiny i oběti udržuje Velká Británie stále  v paměti národa. Červené máky, symbol Dne válečných veteránů, tam nosí skoro všichni. U nás tento zvyk ani svátek skoro nikdo neslaví. Kolik znáte jmen českých válečných pilotů?

Chudoba cti netratí?

Manželé se k sobě chovali pěkně. Každý měl svoje dospělé děti z předchozích manželství. Brianovy potomky jsem neznala. Carol měla 1 dceru. Byla to rozvedená matka dvou dětí, bez vzdělání i stálého partnera. Žila jen z podpory (státní a matčiny). Když jsem odjížděla do Čech, nechala jsem v místě dočasného pobytu některé nadbytečné oblečení. Dcera Carol se těch svršků s velkou radostí ujala a okamžitě si jeden vzala na sebe. Nechápala jsem, jak může rodilá Angličanka žít v Anglii v takové bídě. Dokonce i já, chudá holka "z východu",  jsem vedle ní byla bohatá.

Upeč třeba chleba, postav třeba zeď

Carol ještě pocházela „ze staré školy“ –  v téhle domácnosti se (na místní poměry) docela vařilo. Hlavně o víkendu. Fungovalo to tak, že se v supermarketu koupilo již naložené maso (často skopové). Ráno se vyklopilo z (al)obalu přímo do pekáče (bez restování), podlilo se vodou a dalo do trouby. Peklo se to automaticky, po stanovené době se trouba sama vypnula. Což bylo dobře, protože doma většinou nikdo nebyl. Manželé byli celou sobotu dopoledne v kostele.

Paní také jednou upekla jakési mufiny. Vyprávěla mi, jak dříve doma hodně pekli a vařili, ale teď už to skoro nikdo nedělá. Její manžel si celkem často sám (!) vyráběl teplé večeře. Miloval omeletu a smažené vepřové ledvinky.

Česko zahraniční optikou

Jednou jsem v místní knihovně objevila poklad. V oddělení učebnic měli knihu, podle které se místní děti učí zeměpis Evropy. Byly tam jednotlivé státy, popisek, doplňující informace a fotografie.
Po shlédnutí části věnované střední Evropě jsem si skoro zaplakala, z jakého ubohého regionu to pocházím. Památnou knihu jsem si alespoň okopírovala, ale bohužel jsem ty listy ztratila při stěhování. Mohli jste se taky politovat.

Pravda z různých stran vypadá jinak

Střední Evropa tam byla vyfocena na několika obrazech:

1) Slovenská rodina pořádající piknik u panelového sídliště (v pozadí parovod). Moje časová datace fotografie (dle oblečení osob) byla cca rok 1975.

2) Maďarsko – ekologická katastrofa: skupina špinavých dětí, která si hraje u průmyslového odkaliště, vzadu chladící věže jaderné elektrárny.

3) (Už nevím za jakou zemi): malí romští obyvatelé pobíhající v nedlážděných ulicích u domů, které vypadaly jako z Keltského skanzenu.

4) (Asi Polsko) - vysmátý zemědělec veze koněm a žebřiňákem (!) seno.

 5) ČR dopadla ještě nejlíp – byl tam obrázek první linie Škody Octavia.


Podotýkám, že se psal rok 2006. Nevím, ve kterém roce ta učebnice byla vydána, ale byla v místní knihovně určena pro stávající studenty. Netvrdím, že ty fotografie nebyly pořízené v té které zemi. Ovšem sotva se dá říct, že by to byl objektivní pohled na to, jak žije celý národ. Co si představí jedinec (dítě, student), který v konkrétní zemi nikdy nebyl, nic o ní neví a uvidí pouze jeden – a právě takový obrázek?

Holčičko, máš doma tatínka a internet?

Po prostudování této literatury už chápu, proč se mě Carol ptala: “To musíš být ráda, když si tady můžeš koupit všechno, co chceš, viď?“ Marně jsem si lámala hlavu, jaký vzácný poklad si v UK můžu pořídit a doma ho neseženu.
Zato mě nejdříve ani nechtěli pouštět na počítač, abych ho „nerozbila“. Brian se mě ptal, jestli jsem už někdy s počítačem pracovala. 

Co Čech, to zemědělec

Celkově bylo ponětí běžných Angličanů o dnešním životu v ČR dost zkreslené. V jejich představách jsme převážně zemědělci, chodíme v tradičních krojích, hostům nabízíme chléb se solí a úrodu z polí vozíme do stodol v žebřiňácích tažených koňmi.

Jenže – není se co divit. Většina katalogů pro cizince používá alespoň jeden takový obrázek k propagaci naší země.

Fotografie z nějaké lidové veselice nesmí chybět. V záběru je vždy pár lidí v krojích a taky stará Blažková, která upekla pravý „staročeský“ chleba.  Čímž nechci hanit tyto akce ani jejich účastníky. Spíše podotýkám, že se takto v zahraničí sami prezentujeme.

Veksláci z Václaváku

V představách amerických filmařů se to v Praze jen hemží mnichy a jeptiškami (o dalších individuích ani nemluvě) jak je vidět třeba v Mission:Impossible. Norský vrah Breivik je sice magor, ale do Prahy jel, protože si myslel, že si zde snadno a bez problémů opatří pistoli.

Čím jdeme dál od naší vlasti, tím menší je rozdíl mezi Českem a Čečenskem. Jeden Jaromír Jágr prostě nestačí.
Ostatně, co víme o Čečensku my? Kdo z nás byl v poslední době v Maďarsku? Víte, jak se jmenuje hlavní město Estonska?

Příště se budeme věnovat méně filosofickým tématům jako například cestování po anglickém venkově.

Předchozí kapitola Zkušenosti české aupair - 12. díl

Koláž v záhlaví obsahuje fotografii města Ashford a manželského páru (zdroj: archív autorky) + obrázek z wiki. Margaret Thatcherová citována z tohoto.

Petra Egertová
Author: Petra EgertováWebsite: http://www.mamavize.cz
Zakladatelka webu pro skvělé ženy www.mamavize.cz. Vystudovala Fakultu životního prostředí. Ráda hledá nové podměty do života i ke sebevzdělávání. Zajímá se o českou historii, celostní medicínu, zdravý životní styl i různé alternativní směry. Nadšeně fotografuje a vytváří foto-grafiku. Maminka dvou dětí. Žije v Českém ráji.

Web používá cookies. Kvůli nařízení EU vás o tom musím informovat.