pro spokojený život

Zkušenosti české aupair – 2. díl

14. 06. 09
posted by: Petra Egertová
Zobrazeno: 1757

Anglické venkovské sídlo jako vystřižené z detektivky podle Agathy Christie. Do podobného jsem se dostala coby nová aupair z Čech. Jak se žije v rodině ortodoxních židů, víte co to jsou trejfe a mezuza? Čtěte dále!

 

V první kapitole jsem uvedla (proč) a jak se stát aupair. Popsala jsem úplně první dojmy. Včetně drobné epizody se záměnou dvou českých aupair. V následujícím dílu se věnuji popisu domácnosti a co to znamená, pokud rodina praktikuje dle židovských pravidel košer.


Padej do postele!

K večeru jsme konečně dorazili do jejich domku. Dvoupatrová hacienda porostlá přísavníkem jako z anglického filmu. Rodina byla okázale majetná. Tomu odpovídal náročný automobilový park stojící před budovou – čítající tatínkovo sportovní Maserati, maminčino nové Audi a ještě nějaký terénní off-road, který nás přivezl. Konečně vybalit, zhasnout a – spát! Pro dnešek bylo zážitků až dost.

Stůl od Marťanů

Druhý den jsme měli společnou snídani. Ta probíhala – jak jinak, u stolu. Ale jaký toto byl kus nábytku! Stůl byl obrovský, pohodlně pro 12 lidí. Společně s kuchyňskou linkou byl vytvořený z pravého kamene. Žádná „obyčejná“ žula, mramor, nebo dokonce umělá surovina. Pracovní plocha i vrchní část stolu byla tvořena jednolitou kamennou deskou s minimem spojů a vybroušenou do vysokého lesku. Mohla tak v plné síle vystoupit nádherná černá hornina, ze které byla zhotovena. Ale to ještě nebylo to hlavní! Z tmavého podkladu vystupovaly jako modrozelené galaxie opalizující oka vzácných minerálů. Celé to trochu připomínalo miniaturní model vesmíru a jeho mlhovin. Byly to oči z australských opálů, dokonalost v nedokonalosti. (Nejen) oko geologa by nad tou krásou zaplakalo. Škoda, že jsem tenkrát ještě neměla foťák. Něco takovýho se jen tak nevidí a běžně v krámu nekoupí.
Uprostřed kuchyně stála velká americká lednice, každý člen rodiny měl svoji přihrádku, i pro mě tam byla jedna.

Víme, co jíme

Věděla jsem, že moji zaměstnavatelé jsou ortodoxní židi, ale nevěděla jsem co to znamená. Podle zákonitostí košer (soubor pravidel, nejen pro to, co se ne/může jíst) se například nesmí míchat mlíko (mléčné produkty) a maso. Platí: „Nebudeš vařit mládě (kůzle) v mléce jeho matky.“

Pravidla stolování

Tento příkaz family velmi dodržovala, měli barevně odlišné sady talířů a příborů, dokonce i utěrek. Vztahovalo se to i na hrnce pro vaření jednotlivých surovin, které se nesměly smísit ani při kuchyňské přípravě. Bylo pevně stanoveno, že maso se může položit jen na červené talíře, mléčné výrobky jen na modré a ostatním potravinám byly vyhrazeny zelené nádoby/talíře.

Zdechlinu prodej, mršinu vyhoď

Ale je to ještě složitější. Podle Tóry (hebrejská bible) jsou přesně dána zvířata, která jsou povolena k jídlu, ostatní jsou zakázána (např. prase, kůň, velbloud, někteří ptáci), přičemž mléko a vejce těchto živočichů je rovněž nepřípustné jíst. Také k „jídlu povolené zvíře“, které nebylo zabito „správným“ způsobem (v podstatě podřezáno speciálně vyškoleným řezníkem) se nejí. Takové maso židé nazývají nevela (zdechlina), nesmí ho pozřít, ale mohou ho prodat (křesťanovi).
Zcela mimo jsou trejfe (mršina), tórou zakázané potraviny (ty se dokonce nesmí ani prodávat).

Co není povoleno, je zakázáno!

Houby, zelenina, obiloviny, ovoce, med a (některá) vejce jsou parve. Ty se mohou jíst celkem bez omezení, lze je i míchat s mlékem nebo masem (ne oboje dohromady). Pokud se zelenina připravuje v hrnci na maso (nebo v mléčném kastrolu), je na ni pohlíženo jako na maso (nebo mléko). Věřící židé mají tedy troje nádoby na vaření: na maso, mléčné produkty a na ostatní potraviny. Že takto smýšlející lidé prakticky nemohou chodit do restaurace a mají velmi omezený nákup košer potravin je celkem jasné. Pokud by vás ještě zajímalo, doporučuji článek na Wikipedii tady.

Napiš mi obrázek

Po snídani četla rodina v nějakých brožurách – opravdu jsem si myslela, že se ty malé holky musí učit čínsky, tak ty klikyháky vypadaly. Ještě, že jsem si svoje úvahy nechala pro sebe! Předčítaly jeden z pěti tzv. svátečních svitků, původní hebrejský text psaný kvadrátním písmem, čteným zprava doleva. Pro neznalé opravdu vypadá jako asijské „obrázkové“ písmo.

Domácí štěstí

Dům byl veliký, měl mnoho místností a nad každým vchodem do pokoje byla na futru přibitá malá obdélníková krabička, mezuza. Obsahuje pergamen s citátem z Tóry. Že ten svitek musí být z košer zvířete zabitého košer způsobem, asi ani nepřekvapuje. Tento domeček, jak to někdy jmenují, je častý (svatební) dar a má mnoho způsobů dekorace. V židovských domácnostech patří mezi standardní vybavení, což lze dobře vidět i ve filmech. Ve známém Schindlerově seznamu ho jeden z deportovaných před odchodem do koncentráku sundává a líbá.

Krteček pije zásadně Bechera

Přivezla jsem rodině knížku O krtečkovi (v angličtině) a rodičům lahev Bechera. Co udělali s alkoholem nevím, ale čtení se docela hodilo. Sice měli úplně v každém pokoji televizi (mimo WC), ale moc ji nepouštěli. Táta holek se dětem hodně věnoval. Psali si na papírky různý slovíčka a vymýšleli slovní hříčky, četli, malovali, hráli deskové a karetní hry. Obojího měli plnou skříň. První večer po mém příjezdu mi všechny holky nakreslily obrázky a ty jsem si pak vystavila v pokoji. Zdálo se, že nejmladší dívenka si mě hned od začátku velmi oblíbila.

First morning

První ráno jsem hned chtěla začít pracovat, přišlo mi nějak nepatřičné být tam zcela bez užitku. Maminka se usmívala, že zatím nemusím, že mi všechno ukáže a až pak můžu zahájit. Tak jsem jí koukala pod ruce, který talíř na co použít, kdo co rád snídá, kde mají holky oblíkání, kam se vyhazuje smetí, čím se otírá ten úžasný stůl, … zkrátka jak to v jejich domácnosti chodí. Starší děti už chodily do školy, mladší byla doma. Auto jsme nepotřebovali, po městě jsme se všude dostali pěšky a případně jezdili MHD. Bylo to jedno z předměstí Londýna. Práci jsem měla hlavně dopoledne, pak pro holky do školy a odpoledne volné. Z domovské agentury jsem měla kontakty na české holky v mém okolí, už dvě z nich se mi ozvaly a já se začala pomalu zabydlovat.

A pak to přišlo….


Co se stalo a proč další díly už nebudou z prostředí ortodoxní židovské rodiny, o tom v další kapitole Zkušenosti české aupair – 3. díl.

První část tohoto seriálu najdete Zkušenosti české aupair – 1. díl

 

Petra Egertová
Author: Petra EgertováWebsite: http://www.mamavize.cz
Zakladatelka webu pro skvělé ženy www.mamavize.cz. Vystudovala Fakultu životního prostředí. Ráda hledá nové podměty do života i ke sebevzdělávání. Zajímá se o českou historii, celostní medicínu, zdravý životní styl i různé alternativní směry. Nadšeně fotografuje a vytváří foto-grafiku. Maminka dvou dětí. Žije v Českém ráji.

Web používá cookies. Kvůli nařízení EU vás o tom musím informovat.