pro spokojený život

Zkušenosti české aupair – 3. díl

14. 06. 18
posted by: Petra Egertová
Zobrazeno: 1417

 

Posledně jsme letmo nahlédli do života židů praktikujících podle zákonitostí košer. Už víme, jaký je rozdíl mezi zdechlinou a mršinou. Zatím vše probíhalo „standardně“. Jenže – cosi se stalo. To „něco“ způsobilo totální převrat a nasměrovalo mě zcela jiným směrem. Doslova i v přeneseném významu. Jestli chcete vědět CO se stalo, čtěte dál.

 

Ach ta babička…

Pak to šlo rychle. Asi pátý den po mém příjezdu mi moje zaměstnavatelka oznámila, že si jejich babička vymkla rameno a že ji ubytují v mém pokoji. Přišlo mi docela zvláštní, že byl zvolen zrovna můj privát. Bylo tu ještě plno dalších místností. Ale jestli mě chtějí dát do jiného pokoje, nevadí mi to. Nechtěli.

Kdo z koho

Matka tvrdila, že je to vážná situace (s tou jejich babičkou). Budou muset o ní pečovat a tudíž nebude čas na starost ještě o novou a neznalou holku, tedy mě. Asi ze mě nebyli tak nadšení, jak se mi snažili tvrdit. Moje angličtina opravdu nebyla na skvělé úrovni. Možná, že kdyby ona situace nastala později, když už bych více znala provoz domácnosti a byla více platná, dopadlo by to jinak. Pokud je story s babičkou pravdivá (a nešlo jenom o laciné zdůvodnění, jak se mě zbavit), řešila moje zaměstnavatelka dilema, jak se postarat o matku a ještě o mě. A to jsem nemohla vyhrát.

A doprčic!

Velmi záhy, během 24 hodin, padlo rozhodnutí. Verdikt: musím odejít. Okamžitě. Nechápala jsem to. Volala jsem do svojí české agentury, jestli jsem rozuměla správně. Bohužel ano. Prostě musím zmizet. Do neděle. Byl pátek.

Partiový zboží

Marně jsem se bránila, že nemám kam jít. Rodina mi okamžitě nabídla zaplatit letenku do ČR. To jsem odmítla. Věděla jsem, že kdybych teď odletěla domů, už bych se do UK (United Kingdom = Spojené království Velké Británie) - nevrátila. Tak mi narychlo hledali novou rodinu. Další den po obědě jsem měla jít na „přijímací“ pohovor. Byl to pro mě docela šok. Moji stávající zaměstnavatelé se mi sice pořád omlouvali, ale v podstatě mě už odepsali. Přes noc zmizely z mého pokoje obrázky od dětí, které mi namalovaly v den příjezdu. Malou ke mně už nepouštěli, aby si na mě už nezvykala a nebyla smutná, až odejdu.

V černým lese chaloupka, nemá žádný okýnka

V sobotu odpoledne jsem došla na smluvené místo, kde si mě vyzvedla moje nová potencionální zaměstnavatelka. Byla jsem ze všeho tak vykolejená, že jsem ze sebe nevypravila téměř ani slovo anglicky. Paní mě odvezla k nim domů. Byl to opět přepychový dům, ale už mimo velký Londýn, MHD tam jezdila jen asi 4x denně. Bydleli uprostřed strašidelnýho lesa z letitých smrků. Měli krásnou, ale postiženou holčičku. Její tatínek se buď někde ztratil, nebo doma moc času netrávil. Maminka byla výtvarnice a potřebovala klid na práci v ateliéru. Být celý den zavřená doma s postiženou dívenkou, ani nevím, co bych si tam s ní počala… Vlastně jsem byla ráda, když mě ta paní s díky vrátila. Moje situace trochu připomínala osud pejsků v pořadu „Chcete mě?“

Get out!

Nehledě nato, že jsem neměla kam jít, objednala mi následující ráno anglická family taxi a vyexpedovala mě z domu. Taxikář dostal mě neznámé instrukce a vyložil mě před nějakou ubytovnou.
Byla jsem v cizí zemi úplně sama! Navíc taky bez střechy nad hlavou, bez peněz a bez naděje!


Hostel není hotel

Taxikář mě vysadil před hostelem. Měla jsem zaplacenu jen jednu jedinou noc! Pak: děj se vůle boží. Do té doby jsem nevěděla, jaký je rozdíl mezi hotelem a hostelem. Dnes už to vím. Pro ty, kteří taky neznají rozdíl: v hostelu spí v jedné místnosti několik (většinou) navzájem cizích lidí. Nejlacinější varianty kombinují v 1 pokoji postele jak pro muže, tak pro ženy.

Holmes Homeless

Není to žádný problém, pokud jste parta kamarádů a sháníte pro sebe levné ubytování. Já byla sama v cizí zemi, s obrovským kufrem, minimální jazykovou znalostí a psychicky v dost bídném stavu. Pokud to mám shrnout, svoji dceru bych do hostelu rozhodně neposlala. Moje bývalá rodina byla ještě natolik soudná, že mi alespoň tu 1 zaplacenou noc rezervovala v dámské sekci hostelu. Být sama na pokoji ještě s cizíma chlapama, to raději nebudu více rozvádět.

Kamarádky odvedle

V hostelovém pokoji nás bylo 6 žen. Jelikož to bylo laciné ubytování, byla tu dost různorodá sorta lidí – od studentů po skoro bezdomovce. Moje spolubydlící ve mně moc radosti nevyvolávaly. Já v nich asi taky ne.
Mezitím jsem telefonovala s českou agenturou. Zasekla jsem se: přece po týdnu nepojedu domů! Vždyť jsem teprve před 7 dny s velkou slávou odcestovala… V agentuře byli ochotní, slíbili, že mi nějakou rodinu najdou. Večer jsem, ačkoliv jsem byla příšerně přetažená, nemohla usnout.

Záchrana? 

Ráno už jsem byla skoro smířená s tím, že pojedu zpět do Čech. Kupodivu z agentury volali, že našli novou rodinu. Jenže o 100 km jinde. A jsou to prý černí Angličané. Nejdříve židé, teď černoši. Bylo mi to jedno. Šla bych třeba k čertům, hlavně že nemusím domů.

Rodiště Bédi Trávníčka

Nová family žila v anglickém hrabství Kent a měla přede mnou českou aupair, která odchází a zaučí mě. Že by spása? Jak mi líčila pracovnice agentury, tato lokalita – to je zahrádka Anglie. Krásná krajina, upravené parky střídají louky, pasou tam ovečky a koně - zkrátka úplný ráj. Koupila jsem si na recepci mapu a studovala, jak se do toho čarokrásného Kentu dostanu.

Anglická čokoláda
S pomocí boží a anglických drah jsem večer dorazila do města Ashford na území Kentu (stručný odkaz tady). Family to byla opravdu čokoládová. Bydleli v čerstvě vystaveném městském satelitu u zmíněné obce. Všechny domy tady byly jako přes kopírák, s pidi travní zahrádkou obehnanou vysokým neprůhledným plotem. Dostala jsem malý, ale pěkný pokoj.


Jací byli moji noví „zaměstnavatelé“? Kolik měli dětí a jaké pro mě plynuly nové povinnosti. A jak se žije v cizí zemi českýma očima? O tom v příští kapitole Zkušenosti české aupair - 4. díl. Předchozí pokračování můžete přečíst v Zkušenosti české aupair – 2. díl.

 

Petra Egertová
Author: Petra EgertováWebsite: http://www.mamavize.cz
Zakladatelka webu pro skvělé ženy www.mamavize.cz. Vystudovala Fakultu životního prostředí. Ráda hledá nové podměty do života i ke sebevzdělávání. Zajímá se o českou historii, celostní medicínu, zdravý životní styl i různé alternativní směry. Nadšeně fotografuje a vytváří foto-grafiku. Maminka dvou dětí. Žije v Českém ráji.

Web používá cookies. Kvůli nařízení EU vás o tom musím informovat.