pro spokojený život

Zkušenosti české aupair - 4. díl

14. 06. 24
posted by: Petra Egertová
Zobrazeno: 2159

Moje nová černošská rodina. Děťátko na snímku je malá Debbie (Ebunoluwa = Dar od Boha). Mladší Betty (Ibukunoluwa = Požehnání od Boha) na snímku chybí. Jak se u nich žije? 

V první hostitelské rodině vážně onemocněla babička. Jako řešení zvolili moji zaměstnavatelé vystěhovat nezkušenou aupair. Během 48 hodin jsem byla bez přístřeší a téměř bez naděje. Naštěstí mi pomohla česká zprostředkovací agentura. Ta našla jinou rodinu ve 100 km vzdáleném regionu Kent. Po zkušenostech s ortodoxní židovskou rodinou jsem měla poznat jak žijí černí Angličané. Jak se situace vyvíjela dále?

Nová situace

Černoši obecně tvoří v Anglii cca 3% populace. Rodiče mých nových zaměstnavatelů se ještě narodili přímo v Africe, byť už v Anglii žili několik desetiletí. Oba manželé, u nichž jsem nyní bydlela, byli vzdělaní lidé. On byl lékař, ale pracoval ve 420 km vzdáleném Manchesteru. Domů jezdil 2x do měsíce na víkend. Ona pracovala v lékárně, ale jakou měla školu, to nevím. Ale učila se na zkoušky, v Anglii pořád někdo dělal nějaký kurzy. Tam byl seminář i na to, jak se správně vysmrkat.

Kdo, koho, co

Děti měli dvě - holky. Starší Deborah (Debbie) chodila do 1. třídy ZŠ, mladší Elizabeth (Betty) do školky. Jejich předchozí česká aupair byla v Anglii už 10. rok, u téhle rodiny byla asi 2 roky. Anglicky mluvila perfektně. To říkám pro pochopení toho, že nepotřebovala (a také nechodila) do žádné jazykové školy. Holky na ní byly zvyklé a ona to s nima uměla. Ukázala mi systém rodinného fungování. Proti předchozí rodině jsem měla daleko víc povinností. Hlavně uklízet a starat se o malou, která ještě občas nosila plíny. 

Škoda každé rány, která padne vedle?

První měsíc(e) byly docela peklo. Starší holka si na mě fyzicky dovolovala – kopala, plivala, kousala, škrábala, nebo po mě házela věci. Ze svojí pozice a v prudérní Anglii jsem neměla šanci s tím něco dělat. Jak praví předpis: „Aupair se má o děti starat, ne je vychovávat, nebo dokonce trestat“. Naštěstí pro mě nakonec zasáhla Debbiina matka. Věděla, že se to nedá dlouho vydržet a kdybych odešla, musela by zase zaškolovat někoho jiného.

Můj běžný den vypadal asi takto:

Vstávala jsem v 6 hodin. To abych se v předstihu stihla nasnídat a udělat malé Betty mléko s banánem z prášku. Debbie jedla jen toast nebo mléko s přeslazenými cereáliemi, které si ještě doslazovala 3 lžícemi cukru. Děti měly vstávat v 6:30. To se jim samozřejmě nechtělo a moje snahy dostat je z peřin zcela očividně ignorovaly. Teprve na apel jejich matky vylezly z postelí.

Oblečení muselo být připraveno den předem. Starší dívka nosila školní uniformu, takže nebylo co řešit. Zato malá si navymýšlela někdy i 3 – 4 oblečení, nebo i troje boty, které si ten den vezme.

Do školy autem. Pak jsme všechny 3 nasedly s matkou do auta a před Debbiinou školou nás vyložila. Odvedla jsem starší dívku do školy. Pak buď pokračovala s malou do školky, nebo s ní šla domů, pokud zrovna do školky nešla. Volno jsem každopádně neměla ani v jednom případě. Po hektickém dopoledni následoval buď úklid domu, nebo hlídání malý „Elišky“. Oběd a stravovací návyky uvádím v další kapitole.

Odpoledne jsem ve městě vyzvedávala obě děti, případně šla s malou do města pro starší školačku. Po příchodu domů musela Debbie dělat početní, nebo jazykové domácí úkoly. Dokud to nenapsala, nesměla se pouštět televize. Máma chodila domu mezi 16 – 18 hodinou, pak teprve jsem měla volno.

My všichni školou povinní

Asi jste si všimli, že zde chybí ta "studijní část" mého pobytu. Zpočátku jsem do školy opravdu nechodila. Rodina mi zajistila vlastní program od 6 ráno do 5 do večera. 

Zájmové kroužky bez zájmu

Starší Debbie chodila na hodiny klavíru a na balet. Ani jedno ji nebavilo. I s mým hudebním hluchem jsem poznala, že Chopin z holky asi nebude. Zato v bílých baletních šatech vypadala malá černoška naprosto úchvatně. Měla od pánaboha postavu modelky, ale pohybově na tom byla dost průměrně.

Aupair není služebná?

Jednou mi nová matka vyprávěla, kolik ji stojí školka. I na jejich poměry to bylo hodně drahý. Jí se vyplatilo, dávat dceru do MŠ jen 2x týdně a zbylé 3 dny jsem jí (celodenně) hlídala já. Notabene, když jsem jí přitom každý den uklidila byt, otřela všude prach, 3x týdně luxovala, umyla obě koupelny a všechny podlahy. Navíc se 2x měsíčně musela vymýt a vydezinfikovat lednice, 1x měsíčně umýt okna. Žehlení a ostatní činnosti dle potřeby.

Pro sebe bych dnes takovou „holku pro všechno“ taky brala. Bohužel (naštěstí?) – u nás něco takového skoro nepřipadá v úvahu. Éra rodinných služebníků skončila s první republikou. 

Pro mě to bylo velké životní vystřízlivění, když jsem, coby česká vysokoškolačka, oprašovala obnošené škrpály.

 Wash separately (perte odděleně)

Ještě zmíním specialitu této rodiny: praní prádla. Paní domu byla velmi šetrná, pralo se maximálně 2x týdně. I z toho důvodu byla pračka vždy úplně nadoraz. Dvakrát za mého pobytu se stalo, že pod tíhou šatstva se automatka zasekla a nešla otevřít. Musel přijít opravář a vyšlo to mnohem dráž, než kdyby se pralo týden v kuse každý den. Navíc bylo běžné, že se pralo dohromady spodní prádlo (i to saténové) a špinavé ručníky s hadry na podlahu. Svoje osobní věci jsem si prala zvlášť a vlastně potají ...

Jaké bylo stravování anglické rodiny, kulturní zvyklosti a běžný život, o tom v další kapitole Zkušenosti české aupair - 5. díl.

Předchozí Zkušenosti české aupair – 3. díl

Petra Egertová
Author: Petra EgertováWebsite: http://www.mamavize.cz
Zakladatelka webu pro skvělé ženy www.mamavize.cz. Vystudovala Fakultu životního prostředí. Ráda hledá nové podměty do života i ke sebevzdělávání. Zajímá se o českou historii, celostní medicínu, zdravý životní styl i různé alternativní směry. Nadšeně fotografuje a vytváří foto-grafiku. Maminka dvou dětí. Žije v Českém ráji.

Web používá cookies. Kvůli nařízení EU vás o tom musím informovat.