pro spokojený život

Zkušenosti české aupair - 5. díl

14. 07. 01
posted by: Petra Egertová
Zobrazeno: 1600

Jedna idylická fotografie "aupair a dětí" (mladší Betty a Debbie). V této kapitole se můžete dočíst, jak a co moje hostitelská rodina jedla. Dnes se už nedivím, že má polovina obyvatel západní Evropy a také Ameriky nadváhu. Jejich životní styl a stravovací návyky k tomu přímo vedou.

 

Jím, tedy jsem

Další (pro mě) typickou doménou mojí anglické domácnosti bylo to, že jsem měla stále hlad. Paradoxně k této skutečnosti jsem v Anglii dost přibrala. Skoro 6 kilogramů za rok!

Se snídaní (v 6 hodin ráno) jsem do oběda (ve 13 hodin) nebyla schopná vydržet. Zvlášť, když ten oběd byl (na české poměry) jen pokračováním snídaně. V domácnosti se nekupovaly základní suroviny – mouka, maso, brambory, zelenina – ty úplně chyběly. Ve spíži byly (kromě sušenek a chipsů) jen těstoviny a rýže. Anglická kolínka s máslem (a občas) vejcem byla tenkrát moje nejčastější jídlo. O rýži píšu dále.

Brambory s octem

Jelikož jsem byla skoro pořád hladová, „dojídala“ jsem se přes den tím, co jediné bylo na skladu: čokoládové cookies (sušenky) a Pringles brambůrky (s odpornou octovou příchutí). „Bytná“ se divila, jak se po mém příjezdu zvedla spotřeba těchto „pochutin“. Následně mě kárala, abych dětem nedávala tolik sladkostí, že to stojí hromadu peněz. Mě nejspíš považovala za nenajedenou holku z východu.

Co jíš, tím seš

Obecně v Anglii moc obědy nedrželi. Polívka vůbec neexistovala, zato navečer a večer se jedla různá smažená, z fastfoodu kupovaná jídla a polotovary (pizza z mrazáku).

Zelenina, ovoce samostatně – nic, sporadicky jen jablko. Během půl roku mého pobytu měli (jako velkou vzácnost) asi 3x brambory pečené ve slupce v troubě a 2x kuřecí paličky. Vrcholem zdravé stravy byl pidi-mléčný produkt, o kterém se neodvážím tvrdit, že to byl jogurt. Navíc obsah jednoho balení byl asi 40 g, vypadalo to spíše jako vzorek zdarma, ale kupovalo se to hlavně pro Disney obrázek na obale.

Druhá nejznámější značka na světě: McDonald's

V Anglii hodně frčelo občerstvení McDonald's. Tam to bylo nejlevnější jídlo, ne jako u nás. Ale člověk tam očekával, a také dostal, určitý standard. Chodili tam jak sociálně slabší, tak celé pozlacené rodiny, včetně vypasených dětiček. Debbie a Betty milovaly hlavně ty hračky, co dostaly k jídlu. Já to úplně nesnášela: krámy, na které zbytečně padla energie už při výrobě a distribuci. Většinou se rozbily ještě v obchodě a při odchodu skončily v popelnici.

V koho domě žiješ, toho chleba jez!

Co mi v Anglii hodně chybělo – byl náš český (kváskový) chleba. Každý národ má svůj výrobek, který označuje jako „chléb“. Ve výsledku je každý tento produkt diametrálně odlišný. Od obilných placek, přes toustový chleba až po šišatou německou „veku“ (prodávali v Lidlu) je to k našemu bochníku ještě pořád hodně daleko.

Měla ho na salámu

Taky mě překvapilo, že se tam (za mého pobytu) téměř nedal sehnat trvanlivý salám (typu vysočina, uherský). Maso nepotřebuji denně, ale jednou za čas si ráda (p)ochutnám. Prodavačka v supermarketu byla naprosto v šoku, když jsem chtěla (šunkový) salám nakrájet. Musela se jít 2x zeptat vedoucí, jestli může celistvou šišku masného výrobku takto znehodnotit.

Když jsem jí navíc ještě požádala, jestli může salám před nakrájením sloupnout z obalu, vypadala, že stáhne z obalu mě. Samostatnou kapitolou byly anglické párky. Náplň tvořilo nevábné růžové bláto. Myslím, že se tyto „grilovací klobásky“ dají sehnat také u nás.

Když jsem přijela na Vánoce domů, strašně jsem se přejedla lovečákem, bramborovým salátem, chlebem a cukrovím. wink


Domácí vaření po africku

Ale občas se i v anglické rodině vařilo. Většinou, když měl domů dorazit otec. Ten byl lékař v Manchesteru (420 km vzdáleném) a domů jezdil 2x do měsíce na víkendy.

Matka pak udělala jejich „černošský“ jídlo (viz obrázek). Koupila nějakou záhadnou rybu, různé koření a pálivou omáčku, zeleninu (třeba okra – plody jedlého ibišku) a (nejspíš) vepřové vnitřnosti. Tuhle dost divoce (ne)vonící směs zamíchala s rýží. Vypadalo to otřesně, ale bylo to konečně nějaké jídlo! Navíc to bylo i docela dobré, ikdyž příšerně pálivé. Tohoto rizota vždy udělala "plný kotel", studené se to jedlo minimálně týden.

Taky někdy dělala záhadnou těstovinovou šišku, velikostí a vzhledem podobnou houskovému knedlíku. Byla tak kořeněná, že jsem nebyla vůbec schopná to sníst. Malá Betty se s tím ládovala s velkou oblibou.  

Co příště? Kulturní a společenský život, řešíme otázku Boha. Co vy na to? Dozvíte se v dalším díle Zkušenosti české aupair - 6. díl.

Předchozí díl Zkušenosti české aupair - 4. díl.

 

 

Petra Egertová
Author: Petra EgertováWebsite: http://www.mamavize.cz
Zakladatelka webu pro skvělé ženy www.mamavize.cz. Vystudovala Fakultu životního prostředí. Ráda hledá nové podměty do života i ke sebevzdělávání. Zajímá se o českou historii, celostní medicínu, zdravý životní styl i různé alternativní směry. Nadšeně fotografuje a vytváří foto-grafiku. Maminka dvou dětí. Žije v Českém ráji.

Web používá cookies. Kvůli nařízení EU vás o tom musím informovat.