Na mnoha kvalitních diskuzních platformách si pradlenky stěžují, že používáním domácího gelu (domácího prášku na praní) mají zašedlé prádlo a zanesenou pračku. Coby samozvaná guru-máma přes praní, jim musím bohužel odpovědět, že si za to můžou (svou neznalostí) samy.
Proč je prádlo zaprané a šedne?
Domácí gel na praní nebo domácí prací prášek jsou určeny na barevné prádlo. Pokud chcete vyprat bílá trička, musíte přidat bělidlo. Existuje i jeho ekologická alternativa na bázi kyslíku (více se dozvíte tady). Je to stejné jako u kupovaných prášků na praní. Výrobci je také dělí dle použití na barevné a zvlášť na bílé prádlo. Pokud budete prát (třeba i v tom nejdražším) prostředku na barevné prádlo svoje světlé košile, budou po čase bílé asi jako sníh u silnice. A naopak, pokud v prostředku určeném pro bílé prádlo perete barevné svršky, vyšisujete si (zbytečně) barvy a oblečení bude zaprané. Má to svoji logiku, ne?
Kdo netřídí není třídní
Také z toho plyne, že nic jako univerzální prací prostředek neexistuje. A když už něco takového pořídíte, je to vždy nevýhodný kompromis. Určitě se proto vyplatí pořídit si prací prostředky dva. To, že se prádlo před vložením do pračky roztřídí na barevné (tmavé) a bílé (světlé) a každá tato hromádka se vypere zvlášť, považuji za samozřejmost, kterou snad ani není potřeba připomínat. Co bych ale zmínila, to jsou ubrousky na zachycení barev. Balení stojí pár desetikorun a umožní prát dohromady i barvy, které spolu moc nekamarádí, a které byste jinak museli prát na samotnou (poloprázdnou) pračku.
Slizoun v koupelně
Druhou stížností bejbynek je údajné zanášení pračky domácím pracím prostředkem (domácím gelem). S tím přímo souvisí dobrý marketingový tah nadnárodních výrobců, kteří nám podsouvají, že jejich prací prášky již obsahují účinné čističe, takže si pračka bude mlaskat blahem. Složení běžných prostředků na praní jsem se věnovala celkem obšírně zde.
Zásadní poznatek z detailního porovnání několika různých pracích prášků je (ne)překvapivý: jsou stejné. Základní účinnou prací složkou je ve všech případech prací soda a tenzid (saponát). Ano, prostředky z krámu mají nějaké bonusy navíc, nejčastěji v podobě (alergenních syntetických) parfémů a optických zjasňovačů. Obsahují také změkčovače vody (ty ale nezabrání zanášení topných těles). Úplně nejvíc se do nich sype plnidlo. Tento „písek“ pěkně nafukuje obal, ale na vyprání nemá žádný vliv – je zbytečné si za něj v prášku připlácet. Zkrátka – ani v pytli toho nejdražšího prášku z obchodu se žádný trpaslík, který vám vydrhne pračku, neskrývá.
Takže když víte toto, tak už ta informace o zacpávání pračky domácím pracím práškem postrádá smysl, ne? Nicméně prací stroje se skutečně zanášejí (a zavánějí) a opravdu se stává, že topné těleso dostane náhrobní dekl z vodního kamene. Takže čím to je, když ne práškem?
Dolomity v pračce
(Přechodnou) tvrdost vody způsobují vápenaté (hořečnaté) soli. Tyto dobře rozpustné hydrogenuhličitany se působením zvýšené teploty vysráží na nerozpustné uhličitany známé jako vápenec (kalcit) nebo dolomit.
Ca(HCO3)2→ CaCO3+ H2O + CO2
Tyto malé krasové jevy, probíhající v našich domácnostech, způsobují (ve varné konvici i v pračce) ony tvrdé bílé krusty na topných tělesech. Je známé, že krápníkovou výzdobu ničí nejen neukáznění turisté, ale také působení kyselých roztoků. Příkladem je reakce kyseliny octové za vzniku octanu vápenatého, bublinek oxidu uhličitého a vody:
CaCO3 + 2 CH3COOH → (CH3COO)2Ca + CO2 + H2O
(Poznámka na okraj: Trvalou tvrdost vody způsobují sírany, chloridy a dusičnany. Tyto látky, mají negativní vliv na chuťové vlastnosti vody i na účinnost pracích prostředků. Při praní prádla je eliminuje prací soda.) Toliko suchá teorie. Jak s tím naložit v praxi?
Doba kamenná
Jedna (ne-milá) zkušenost z praxe: po jednom zapnutí pračky celý dům zhasnul – pračka lidově řečeno „vyhodila pojistky“. Opravář následně vyoperoval totálně zvápněné topné těleso. Nešťastná pradlenka se přiznala, že pere v domácím prostředku – a s jistotou očekává nadávky za eko-terorizmus, který zahubil její pračku. Pán v montérkách nad tím ale jen mávne rukou. Prohlásí, že je úplně jedno v čem se pere a nezáleží ani na značce prášku. Všechny sypké prostředky obsahují prací sodu, která sice vodu změkčuje, ale neumí z pracího roztoku odstranit „vápník“ (= vápenatý uhličitan CaCO3). Následně dochází k jeho usazování na topné spirále. Viz reakce uvedené výše. Takže:
- Pračku je potřeba průběžně čistit – všechno se občas musí umýt, ze špinavé pračky nejde vytahovat čisté prádlo. Doporučená četnost (záleží na tvrdosti vody a frekvenci praní) je cca každé dva měsíce. Použijte 200 g kyseliny citrónové (k dostání v drogerii) a zapněte program na vyvářku (90oC) bez prádla. Dá se použít i ocet, ale ten (dle vyjádření technika) není úplně vhodný. (Prý) více chutná bakteriím, které mohou nastartovat hnilobné procesy, které se opět neslučují s voňavým prádlem. Jestli chcete koupit už hotový „profi“ čistič, tak vězte, že obsahuje 90% kyseliny citrónové + nějaké parfemace, a nejspíše vyjde dráž než čtyři pytlíky krystalické citrónovky. Ale každého věc 😊.
- Aviváž (tekutá) – pokud si myslíte, že se bez ní neobejdete, nedávejte pak prádlo do sušičky, protože ji tím zacpáváte a snižujete její účinnost i životnost.
V čem a jak perete vy? Přiznejte se 🙂
Mohlo by vás zajímat:
3 komentáře
Komentáře nejsou povoleny.